I.psaní ze Španěl, 7.prosince 2015, Sevilla, teplota přes den 25°C
Zdravíme Vás Rodino, Příbuzní a kamarádi
Jak se máte, jak je doma v naší zemi a jak prožíváte toto silné období před zimním Slunovratem?
My jsme se v září 2015 vydali na jih, jak ti naši čápi, které tu vídáme kroužit na nebi. Jsme ve Španělsku v Andalusii v Seville, kde teď již pár měsíců jsme a asi ještě pár měsíců budeme. Po tu dobu, než se vrátíme zpátky, jsme proměnili tuto virtuální nástěnku na místo, kam Vám napíšeme co se tu na jihu naší Babičky Evropy děje. Jeden ze Záměrů, proč jsme se vydali do Španěl, je poznat příbuzné na posvátné Cestě a pracovat zde s nimi v Medicínském Kruhu.
Toto první psaní je o cestě z CZ do ES, přivítání a prvních kontaktech s lidmi co pracují v Medicínském Kruhu.
Chvála Vám a Vaší snaze kráčet dál s živým Srdcem po Posvátné Cestě Životem.
Koncem září jsme oslavili podzimní Rovnodennost a uzavřeli Medicínský Kruh a místo u Tisového vrchu. Zakonzervovali jsme doma vše co šlo nasedli do auta naplněného až po strop a vydali se poco poco, jak by tu řekli, na jih.
Neměli jsme na spěch a tak jsme putovali 11 dní. V Německu jsme zakempovali v lese u vysílače. Zase mě naplnil ten krásnej pocit, divokosti, nespoutanosti, radosti a vděčnosti být tam, kde jsem. To vše zabalené v tortille a okořeněné tím nezaměnitelným pocitem uzavření jedněch dveří a otevření nových… 
Před touto cestou jsme se modlili v potní chýši za dobrou cestu a dobré přijetí v cizích zemích.
Zoja a Kwan mi dělali společnost. Počasí bylo slunečné a akorát tak v pohodě na spaní ve stanu. Projížděli jsme Francií, spali hlavně u řek a přehrad na zapadlých místech. Dojeli jsme až ke krásným vodopádům kousek od Orange, kde jsme se utábořili na zapadlé plážičce a konečně rozdělali oheň. Každá země nás krmila svým nádechem a my k tomu zakusovali buchty od mámy:) O dva dny později jsme se ocitli v horách, kde se člověk snadno ztratí v mracích, u přírodních termálních pramenů. Bylo již na čase omýt se vodou ohřátou ohněm naší Země a smýt ze sebe pot z cesty. Krása hry stoupající páry a slunečních paprsků v podzimním chladném ránu. Svěžest, hory a zřícenina hradu, zapomenutá vesnička a chroupání jablíček ve stanu.
Mám skvělou společnici na cestě, která mi pomáhá svým dětským pohledem užívat si okamžiku a toho, kde právě jsme.
Putujeme dál přes Andorru, která nás již z dálky zdravila zasněženýma vrcholkama hor. Jen projíždíme s malou zastávkou s výhledem do údolí, kde sušíme stan a vítr nám rve svačinu z rukou. Zvláštní a krásná země, plná hotelů, obchodů a benzínek… pro nás co jen projíždíme…
Vítá nás Španělsko a zase to udělá takové to hrc a my cítíme změnu jontů ve vzduchu, pachů, nálady… Silnice nemá tolika kruháčů:) Sjíždíme z hor a pomalu nás opouští zeleň, řeky, živá příroda. Projíždíme vnitrozemím, kde je víc a víc sucho a vyprahlo. Dost často se přistihávám, jak se sám sebe ptám, jak tu můžou něco vypěstovat???
Spíme schovaní mezi zahradami u ořešáku u Sorie, na kraji polovyschlé přehrady u Placencia. Blížíme se k Seville a teplota stoupá začátkem října, kdy přijíždíme je tu kolem 35°C přes den a 18-20°C přes noc. Pozoruji krajinu před místem, kde budeme žít pár měsíců. Něco ve mě je trochu zklíčené… pustá, suchá – spálená, trochu monotónní krajina bez lesů…hlubokých lesů a vody… 
Ujeli jsme 3304 km od Tisového vrchu. Vítáme se s Aurorou, která sem přijela již o měsíc dřív, aby si zařídila věci kolem Univerzity a bydlení pro nás.
Vítá nás čtvrť La Bachillera s malými nahuštěnými domky s terasami, obytnými střechami, pidi místnůstkami, malými plácky, podivnými týpky, co pokuřují hašiš na ulici, starými lidmi sedícími před dveřmi, vedrem, útulností, psími hovny, úzkými uličkami se zajímavým přídechem Maroka a familiérnosti. La Bachi!
Jakoby to udělalo takovéto puffff, jako když zastaví kamión po dlouhý štrece a odfoukne si, zasyčí a pak z něj ještě pár hodin sálá teplo a odér pneumatik…tak jsme se cejtili i my… ale né unavení cestou, spíš obklopení tím dozvukem, tichem, změnou, prostorem a možnostmi za dveřmi, kterými jsme právě prošli.
V prvních dnech jsme se zabydlovali, rozkoukávali a přijímali nové tempo dne. Siesta tu není jen termín, je to tu živá a všemi uctívaná chvíle, která Vám rozkrojí den, ale bez siesty?.. ve dnech veder to asi nejde…
Z mého pohledu je Sevilla určitě zajímavé místo, je to město, který má poblíž řeku Guadalquivir, v jejím skoro centru je jeho slepé rameno, což je moc fajn. Voda a živá příroda, záchrana pro nás co nemusíme tolik města. Sevilla byla dost muslimská, křesťanská, cigánská a buhví jaká, takže tu najdete od každého hojnost:) Centrum je plné malých a hezkých uliček, kostelů, chrámů, náměstíček s kavárničkami a bary se stolky venku, obchůdky se vším možným. Flamenko, co jsme zahlédli není jen tanec, ale také slušně temperamentní projev, direkto, život sám… pohyb, kroky, svůdnost, výraz, pot, šílenost, strnulost, slzy, smích, jiskry v očích, klapot střevíců, kastanětas a hbitých prstů kytaristy…Flamenko je něco čím vás los flamenkos strhnou a vtáhnou… cigánská šlechta…
Lidé v našem okolí jsou milí a přijali nás, takové jací jsme. Vypadá to, že jsou tu na cizince zvyklí, žije tu dost, Maročanů, Senegalců, Arabů, Číňanů a všech možných cizinců, kteří se sem přijeli uklidit před zimou:)
V prvních měsících jsem se tu cítil trochu vytržený z kontextu. Hlavně mi chybíte vy – příbuzní a naše setkání u ohně v Medicínském Kruhu. Vidím, jak zásadní to je, když se člověk ocitá v prostředí, kde nemá “ to svoje, svoje lidi, příbuzné…“. To mě dost motivuje, až se zase vrátím, otevřít Medicínský Kruh u Tisového vrchu a připravit pro Vás, kdo to cejtíte podobně, místo setkání u posvátného ohně. Achooo. 
Po čase se mi podařilo najít tu pár příbuzných, kteří jsou propojení s Latinskou Amerikou a moudrostí předků.
Jsou to hlavně lidi, kteří dělají Temazcali – obřadní potní chýše a ceremonie s posvátnými rostlinami.
Potkal jsem se tu s Taitou Amadeem, který má školu od Taity Aurelia, který otevíral Medicínský Kruh i u Taity Aleja v Ekvádoru, pořádá i Hledání Vizí, poznali jsme Mexičana Heldera, který pokračuje v tradici Mexichas, dělá aztécké tance a obřad Temazcali a ještě mladýho Gabriela, který dělá Temazcal, ceremonie s Aguacoyo a Hledání vizí….
O tom dáme řeč příště, myslím, že to pro tentokráte stačilo:)
Mějte se moc fajn, užijte si toto období, kdy se mění spousty věcí a Síla Slunovratu je blízko, připravte se na ně a oslavte ho se vší parádou!
Přeju Vám, ať projdete v klidu tím babylonským bláznovstvím, které se nalepilo k tomuto času…
Zdar, Sílu a Lásku na Cestě
Wáclav s rodinou
Start the discussion