Revoluce na rovniku

XIX.Článek, 31. ledna  2014, Ekvádor, Playas, 21 až 40°C, vlhkost 68%, 0 m/n/m

Zdravíme Vás milí příbuzní a kamarádi, jak se máte a co sníh?
Děkujeme za reakce na poslední článek, který jsme pojali jako takovou oddechovku v prvních dnech nového roku.

My se máme moc fajn. Navštívili jsme naše dobré kamarády a moudré Taity na jihu Ekvádoru kolem Cuency. Trochu se tomu všemu smějeme, jak tady rok jezdíme dokola po tom rovníku a pořád nás to tu překvapuje a baví. Loučíme se tu s tím vším, přináší to s sebou nové pocity… připravujeme se na přechod do ¨jiné dimenze¨:)
Tento článek již rozmýšlíme od půlky prosince, kdy jsme byli v komunitě Rio Blanco na malé konferenci o indiánských právech. Byli u toho i čeští filmaři Jirka, Honza, Filip a Pavel, kteří natáčejí dokument s názvem THE AMAZONIA PROJECT – The inside of us. Natočili rozhovory s našimi dobrými přáteli, co dělají ceremonie a pracují s tradičními medicínami. Dělali rozhovor  i s námi, tak uvidíme, co z toho vyjde:)
Toto psaní je ráznější a více syrové, tak si ho přečtěte, až na to budete mít náladu.

Vesmír, náš Svět i my v něm jsme propojení a v pohybu. Svět a vše na něm se rodí, rozvíjí, roste, odrůstá a umírá. Je to divadlo pomíjivosti, přirozeného vývoje a zániku. Prostě tu na počátku byl třeba malej pulec, ze kterýho se vyvinul krokodýl z toho pak opice, tygr a někde v tom šrumci vývoje jsme se utvářeli i my – lidi. My lidi to máme nějak v sobě vepsané, že jsou věci v pohybu a vyvíjejí se. A tak jsme my – lidé začali také ¨pomáhat¨ v tomto procesu vyvíjení se, v tom pohybu ¨kupředu¨. To, jak jsme tomu pomohli vidíme teď všude kolem sebe.

Wilson v akciSundejme si ty růžové brýle a podívejme se nebo to alespoň zkusme, podívat se věcem přímo do tváře. Naše základní bohatství, země, voda, vzduch a oheň jsou ničeny, znečišťovány, podceňovány, přehlíženy … a nesprávně pochopeny a používány. Vidíme znečištěnou zemi, ze které si bereme a bereme a pak ji vracíme jen odpad, který ji nedělá dobře. Vodu užíváme jako samozřejmost, podřadnou tekutinu, které je všude dostatek, znečišťujeme ji a neuvědomujeme si plně její význam, její sílu, že dokáže udržovat Život. Vzduch je pro nás neviditelný, vypouštíme do něj jedovaté kouře a dýmy, sami se tím pak dusíme a přitom bez vzduchu tu víc jak 5 minut nebudeme. Oheň, starý učitel, Síla světla a tepla. Význam ohně v rodinném kruhu, kruhu vesnice či kultury, který sjednocoval generace, již neexistuje. Otevřený oheň je již v naší kultuře většinou využíván jen na přípravu jídla nebo na pálení odpadu…
Vyvíjíme se směrem, který nás děsí a zaráží, který nás staví tváří v tvář k realitě, kterou my – lidé vytváříme a nechceme vidět. Většina z nás na to již nemá žaludek a už si s tím dávno neví rady nebo se nad tímto naším ¨vývojem¨ doposud pořádně nezamyslela. Odsunuli jsme toto nepříjemné zjištění někam na pozadí a nechce se nám o něm již dál přemýšlet nebo to nějak měnit…našli jsme si ¨svoje udělátka¨, která nám pomáhají zapomenout, nevědět o tom…, ale stejně se to vždy po čase vynoří, jako hnis vytékající z nečisté a nehojící se rány… je to náhle, nepříjemné, bolestivé a do nitra pronikající.
Jak teď na posledním Temazcalu krásně pronesl moudrý Javier, my lidé jsme se vydali na zcestí EGA, které nám diktuje, co chce a po čem touží, nezajímá ho naše planeta, ostatní lidé, příroda, zvířata…zajímá ho jen jeho prospěch a blaho., místo toho, abychom se vydali po Cestě, co má Srdce, nechali se vézt citem a Láskou. Jak to zní povrchně a opotřebovaně, že? Ale toto je důvod proč jsme na cestě k neblahému konci věcí…
O čem konkrétně to tu vlastně tak nepěkně píšeme? Jsme již 11 měsíců v Ekvádoru, v krásné zemi, která má pláže, zasněžené vrcholky And, hluboký amazonský prales, většina populace jsou indiáni doposud žijící svou kulturou, mají tu schopného prezidenta, který se bije za lidí. Silnice tu jsou v lepším stavu než u nás, ale je tu to ALE…
Jednoho prosincového dne si brzo ráno rozlepujeme oči, které se nechtějí otevřít do tmy, co je venku. Stojíme u silnice, příroda se probouzí, mlha se pomalu odlepuje od země a zvedá se k nebi. Zastaví u nás taxík a my si přisedáme k Wilsonovi, našemu kamarádovi, který žije na jihu Ekvádoru. Známe ho z ruzných společných ceremonií, ale až teď se s ním seznamujeme jako s právníkem, který bojuje za práva indiánů. Jedeme 2 hodiny hlouběji do pralesa do komunity Rio Blanco.
Augustin náš kamarád z kmene Kičua, pozval Wilsona, aby osvětlil jeho lidem a hlavně lídrům indiánských komunit jejich základní práva. čeští filmaři v akci s kičua dětmi
V Rio Blanco je již živo. Lidé jsou tu lehce rozrušení. Přijeli pánové z jedné malé těžařské společnosti, která by tu ráda těžila v ¨malém¨ zlato a drahé kovy, aby se s lidmi z komunity nějak dohodli ($). Pozorujeme lehkou výměnu názorů po zahájení diskuze. Někteří lidé z komunity jsou pro těžbu! Jiní proti. Ozývají se tu rozhořčení, které mluví o čisté vodě, rybách, dětech…. Páni těžaři přijeli a jen nabídli komunitě Rio Blanco pár tisíc dolarů… pro rozvoj komunity. Pokaždé když přijedou nabízejí víc peněz. Natáčejí si všechny, co mluví na malý fotoaparát…(divný)
Potom, co těžaři odjeli se Wilson pustil do práce. Poprosí všechny, aby vyšli ven na prostranství a udělali kruh. Rázným a energickým hlasem promluvil k lidem, představil se a vysvětlil, proč tu je. Je právník a přijel oprášit nevědomost práv lidí žijící v indiánské ekvádorské komunitě. Započal pak malé cvičení, které zprvu všem přišlo trochu směšné. Mezi svoje ruce imaginárně chytil energetickou kouli a poslal ji sousedovi s výkřikem ¨Síla¨, ten to pak poslal dál. Někteří s úsměvem, jiní ze slušnosti, jiní s radostí, v tom pokračovali, až se to opět vrátilo k Wilsonovi.
Stáli jsme v kruhu a dívali se jeden na druhého. Wilson pak řekl, že toto cvičení, je základním předpokladem, aby komunita správně fungovala. Každý má nějakou svojí sílu, energii, záměr a tu posílá ostatním, ale sám musí umět přijmout energii od druhých a musí ji také umět zpracovat. Síle se daří v kruhu a v kruhu jde udržet a znásobit. Pokud se v kruhu najde místo nebo víc míst, které se společnou sílou, energií nějakým způsobem nechce spolupracovat, síla je narušena, neroste, vytrácí se, slábne, až se ztratí a kruh se rozpadá. Toto jsou základní a nejdůležitější věci pro komunitu lidi s tím, že by komunita měla mít dobrého a kvalitního lídra, který ji bude zastupovat a pomáhat rozhodovat o vnitřních věcech.
Pak rozdělil kruh do 4 skupin. Každá skupina si měla dát jméno a zvolit hlavouna, tak jako had má jen jednu hlavu a jedno tělo. Rozdal každé skupině papír, kde byly napsány 4 až 6 práv lidí žijících v indiánské komunitě.
Lámali jsme si hlavy nad tou právnickou hatmatilkou a Wilson nás trpělivě obcházel a objasňoval nám ta ¨cizí¨slova. Po nějaké době jsme se vrátili zpět do místnosti a každá skupina mluvila o právech indiánů, které měli na svém listu. Wilson je doplňoval příklady a zkušenostmi z praxe.  (na obrázku: petrolejařské společnosti přilepšili dříve zapomenutým komunitám částkou 538.861,49 USD v Puerto Napo na náměsti )

petrolejařský sloganPomalu jsme se dozvídali, že ekvádorský stát nastavil ústavu a zákony tak, aby nahrávali na pravačku těžařským a jiným společnostem, které mají věc svých zájmů na území indiánů, tedy těžbu. Většinou jsou porušovány zákony a práva indiánů, kteří o porušování ani neví, protože vše bylo tak zaobaleno a podáno tak, že neprohlédli lest, kterou na ně stát s těmito společnostmi připravili. Ve finále se komunita rozpadá na více táborů, bojujících proti sobě. V pozemkové celistvosti komunity vzniká trhlina tím, že někteří podlehli a prodali nebo ¨propůjčili¨ svůj pozemek ( což je nelegální), a tím se porušila soudržnost pozemků, čehož využívá těžební společnost pro svůj zájem a skupuje další a další parcely. Komunita se do roka proměňuje díky nově vytvořené silnici, zavedené elektřině a zvýšenému dopravnímu ruchu v jakousi neautentickou, rozpadlou, znečištěnou a vykořistěnou komunitu lidí, ve které lehce zaniká jejich trdiční život, převálcovaný konzumní kulturou z venčí. Klasická zábava a hraní na hudební nástroje kolem ohně, se proměňuje v podivnou zábavu u reprobeden, osvětlených žárovkou, s pivem v ruce, staniolovými obaly všude kolem a s opileckými výkřiky…
Probírali jsme právo za právem. Zatrpklost a uzavřenost úřadů k indiánským problémům a stížnostem je neslýchaná.
Wilson poukazoval na to, co se v zemi děje a co se chystá. Ekvádor přijal před pár lety dolarizaci kvůli ekonomickému krachu (80. a 90. léta), a jak je možné, že pár let po tomto krachu je země v tak výborném stavu a v takovém rozvoji? Jsou za tím obrovské půjčky…od koho, že? Od velkomožných Číňanů, kteří toho vyrobí tolik a skoro za nic, ale je jich mnoho a kapitál, kterým vládnou trošičku přerostl naše představy. Nastala doba, kdy Čína chce po Ekvádoru zpět své peníze, ty Ekvádor však nemá, tak dá Číně své nerostné bohatství. Ropu, drahé kovy, horniny, lesy, pralesy… je to nezákonné, ale je to tak.
V budoucnu jsou pro Ekvádor připraveny 3 nebo 4 gigantické těžební projekty. Yasuni má být jedním z nich!
Wilson nám pustil sérii fotografií a potom i dokument o těžařských společnostech a o tom, co se již stalo. Projekty, které schválila vláda, tedy Ekvádorci, Čilani, Argentinci, Brazilci, Bolivijci, totálně zničily krajinu k nepoznání, vydrancovali ji, znečistili půdu, že tam co 100..200…500 let! tráva neporoste, znečistili vodu takovým způsobem, že jsme zavírali oči a děsili se následků, co to bude mít. Viděli jsme lidi, kteří trpce litovali a již trpěli nezaměstnaností a chudobou. Stařenka, co kráčí na okraji několika kilometrového kráteru a povídá, že tady pěstovala brambory a zeleninu a že neví, kde je bude pěstovat. Výpověď pána, co dostal stálou pracovní příležitost u težařské společnosti, akorát s tím, že  poté ležel na smrtelné posteli s totálně zdevastovaným tělem z chemií, co se při těžbě používají. Desítky obrovských náklaďáků v pohybu, s tím že každý z nich vyveze na své korbě až 300 tun zeminy!
Věříme, že pár lidí z komunity Rio Blanco si z těchto dvou dnů plných zásadních informací pro jejich budoucnost, něco odnesla. Ale jen si představte lidi, kteří žijí v pralese a pracují na svých políčkách s yukou, jakou mají asi šanci pochopit a vyznat se v pojmech a strategiích jejich úřadů a vlády, která je chce pomalu odsunout z jejich přirozeného místa pro život….
Odešli jsme do cabañas Ruku Samay a chvíli jsme jen seděli a zpracovávali ten tok bolestivých informací, které se šířily vědomím rozpoutávající nepřestávající výbuchy prozření například toho, co se děje v Evropě u nás doma a vlastně všude kdekoli na světě…. politici, mocní lidé, kteří hýbou světem a rozhodují o tom, jak se budeme my – lidé mít, jak budeme žít a jak se budeme dál ¨vyvíjet¨… co je to za lidi, co nemají srdce, cožpak nemají rodiny, cožpak nevidí co způsobují!??UFFF! Je toto cesta SRDCE? konference o indiánských právech v Rio Blanco
Děti venku křičí, pobíhají a smějí se. Chýlí se k večeru. Ptáci a hmyz vytvářejí orchestr, co spustil svoji ódu – Pán pralesa se hněvá. Stmívá se a z kuchyně cítíme tabák, co připravují pro nás na večerní ceremonii. Je co čistit, je co si v sobě ujasnit!….
Ještě výrazněji se nám ukazuje to, že je třeba na sobě pracovat, začít u sebe, u svojí rodiny u svého okolí. Vidíme, jak je zásadní prožít si a pochopit, co je pro nás ta pravá cesta. Cesta, která nepovede k našemu zničení. Zní to opotřebovaně a možná i trochu bezmocně proti tomu všemu, co se na tomto světě děje, ale kdyby ten mocnej pán, co rozhoduje o tom, jak se budeme mít šel do sebe a pochopil těch pár základních věcí, nejednal by jen ve svůj prospěch na úkor ostatních.
Doufáme, že Vás toto psaní moc neotrávilo a nezkazilo Vám náladu. Cítíme víc než kdy jindy před tím, že je třeba pracovat s těmito pocity – energiemi smutku, beznaděje, pokořování, zániku. Je třeba je proměnit na Sílu, která nás požene dál a nenechá nás usnout na vavřínech. Že nás přesně toto všechno, co se děje, směřuje na cestu SRDCE, jiná cesta již není.
Jak říkal moudrý Černý Jelen, našimi slovy – před každým obřadem potní chýše se podívej do sebe, podívej se co se děje s tvým lidem, podívej se, co se děje kolem tebe, plakej, ale pak se zvedni a pracuj na tom, aby to bylo lepší a lepší. Probuď Sílu v sobě i ve svých lidech! Nenech uschnout Strom Života!

Mějte se moc fajn, napište nám. Brzy na viděnou!

 

Start the discussion

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..