V pralese

II. Článek, 4.března 2013 Ruku Kausay (Samay) Río Blanco, komunita kmene Kičua – Amazónský prales, teplota 34°C

Zdravíme Vás rodino, příbuzní, kamarádi a Vás, co zajímá cestování a náš příběh z Ecuadoru, který právě vzniká. 14.února 2013 jsme zvedli kotvy a vydali se z naší rodné země do jiného světa, kde je jiné klima, čas a kultura. Pro ty co nás neznají se jmenujeme Wáclav, Aurora Terezie  a malá Zoja Salia. Tady u nás jsme poslední dva roky pořádali pro lidi očistné obřadní indiánské sauny. Spolupracovali jsme s naším kamarádem Augustínem z Ecuadoru při léčebných ceremoniích, rodili Zoju, rekonstruovali byt, spláceli dluhy a vydělávali peníze na tuhle cestu…Na které se zrovinka ocitáme a z které Vám budeme na těchto stránkách psát takovej reportážní deník obohacenej o různý zajímavosti, co nám Cesta zrovinka pošle. Pokusíme se měsíčně alespoň dvakrát napsat aktuální reportáž. Kdyby jste měli nějaké připomínky nebo nám něco chtěli vzkázat, tak to napište dolu do odkazu, nebo na vasek.svasek@seznam.cz budeme rádi:) Starší reporty naleznete vpravo v „NEJNOVĚJŠÍCH ČLÁNCÍCH“ nebo v rubrikách.

Zdravíme Vás rodáci a děkujeme za komentáře, je super mít motivaci pokračovat dál v reportech! Období dešťů je v plném proudu. Skoro každý den prší a pak svítí slunce. Je tu echt slušná vlhkost asi 80% , takže si zkuste v tomdle usušit Zojiny pleny:) Teplota se pohybuje mezi 20 – 38°C, záleží zda prší nebo svítí slunce. Achooo tak zase zpátky do děje. Minule jsme skončili příjezdem do Quita, hlavního města Ekvádoru, kde jsme prošli prvníma aklimatizačníma procesama a pak haló haló a už mluvíme s Míšou, naší kamarádkou, která si vzala Augustína, indiána z kmene Kičua za muže. OK můžeme přijet k nim do městečka Tena, kde mají základnu z které se pak dál pokračuje do pralesa. Tak  pobalíme bagáž a sedáme na bus a uuuujééé letíme s řidičem, co se s tim nemaže a dost lidí si vyžaduje plastikovej pytlík na blinkání:). Šum svistu z hor do pralesa. Puff a jsme jak ve skleníku, čůrek potu nám teče po zádech. Trochu zmatku v týmu, ale pak se setkáváme s Míšou a potom co nakoupíme jídlo a vše potřebné, odjíždíme taxíkem 4×4 se vší parádou do pralesa. Po asi 2h se ocitíme na kraji řeky. Augustín zavolá na bráchy a strejdy a už vidíme jak sedají do tradiční kánoe a jedou pro nás. Řeka je docela rozvodněná, tak jsme rádi že se vezeme:) Vstupujeme na pozemek Augustínovi rodiny Ruku Kausay (Ruku Samay – nový název), která se nalézá na polo ostrůvku v nitru pralesa. Znovu nás po dva a půl letech ohromují krásné květy, stromy, vůně, spousty zvuků ptáků, hmyzů. Vcházíme do nádherné společenské místnosti, která slouží jako jídelna, obřadní místnost a místo na tvoření šperků, když prší. Ubytujeme se ve velké kabáně (2 patrová chýše postavená z materiálu z pralesa). Pokoj máme prostý, ale čistý a chráněný před hmyzem. Někdy celé hodiny nádherně prší. Docela nám dochází pojem deštnej tropickej prales:) Nastává období, kdy si zvykáme na místní klima a kdy se účastníme tématicky zaměřených vejletů. Chodíme na posvátná místa, sbíráme čili papričky, trháme juku na čiču – tradiční Kičua nápoj, zpracováváme bílé kakao, vyrábíme čokoládu z tmavého kakaa…je toho hodně na další článek.  Také zde probíhají léčebné ceremonie s liánou zvanou Ayahuasca, ceremonie s Tabákem a čili papričkami. Lidé, kteří se zde léčí ze svých neduhů dostávají pít bylinné čaje z léčivých rostlin nasbíraných v pralese…. vypadá to, že příští reportáž bude nejspíš zaměřená na tradiční věci z kmene Kičua, které jsme s nimi prožili.

Více fotek naleznete na:

http://waclaf.rajce.idnes.cz/Ekvador_14.2_-_4.3.2013

uživatelské jméno je : ekvador a heslo: jedna vše bez interpunkce a malými písmeny

Takže se mějte moc fajn užívejte života, piše nám, ptejte se, budeme rádi, juž se těším až sem budeme vkládat další report.